|
Ne
tím, že člověk myslí
Je
již blízko Bohu —
Nebo již s ním sjednocen, —
Či
dojde k Věčnému Jedinému.
Bůh zůstává i pro jeho nejžhavější
myšlenku
Navěky nedosažitelný,
Když nepochopí obsah té myšlenky
Jako událost, která se už před myšlením
Stala skutečností.
Kdo chce svého Boha kdy v sobě zažít,
Musí se nejprve snažit stát se tím,
Čím se všichni jednou stali,
Kteří se svého času v Bohu probudili.
Taková proměna se uskuteční jen činem
A
člověk se může teprve potom navíc
Odevzdat myšlení a dojít pochopení,
Když obdržel důsledek toho daru,
Který se nikde jinde nemůže dostat
Než v Boží skutečnosti:
Jedině v jeho všeobsahujícím životě.
Prožitek Boha
Všichni světla vnímaví lidé
Mohou Boží přítomnost
V sobě zažít,
Když pravého Boha: —
Toho Věčného, Živoucího,
Jenž sám je láska, —
Ve
veškeré jeho milosrdné
Věčné
Lidskosti
Si
v sobě chtějí uvědomit.
Avšak většina,
Co
v mozku a srdci
Po
stopě Boha slídí,
Chtějí pak v pravdě
Jen to skryté pozemské
Ve
chvění a pohnutí
Pociťovat jako štěstí a požitek.
A
jiní,
Kteří v zoufalství
Hledají Boha,
Kterého si sami stvořili,
Musí poznat,
Že
volali jen sebe,
Ať
se i modlí či ho uctívají,
Nebo Boha, v kterého kdysi věřili
„Bezbožně“ sami v sobě proklínají.
Jen ten je si Boha vědom,
Kdo je sebejistý
Jako je jisté jeho bytí na zemi,
Kdo v sobě
Se
učí milovat lásku,
A
kvůli lásce
Nad nenávistí a závistí naplněnou
Pastvinu temné žádostivosti stád
Svou duši vysoko do nebes povznese. |
