Bô Yin Râ a jeho duchovní učení

Pod autorským jménem Bô Yin Râ začaly v roce 1913 v Německu a později ve Švýcarsku vycházet texty ojedinělého duchovního učení, jehož autor, ač se nepodepisoval svým občanským jménem, svoji totožnost neskrýval. Josef Schneiderfranken (1876–1943), rodák z německého Aschaffenburgu, absolvoval umělecká studia ve Frankfurtu, Mnichově, Vídni a Paříži a poté působil jako grafik a malíř, ale vedle svého uměleckého povolání zároveň publikoval také vlastní  duchovní spisy. Od roku 1923 žil s rodinou ve Švýcarsku, kde také napsal většinu textů svého duchovního učení. Formuloval je tak, aby byly srozumitelné zejména lidem žijícím v okruhu západní kultury a pomáhaly všem vážným zájemcům dosáhnout spojení s vlastní duchovní podstatou a nalézt Boha ve svém nitru – a tak i životní smysl, rovnováhu a štěstí.   

          Bô Yin Râ ve svých spisech sděloval, že přijal duchovní zasvěcení od učitelů odvěké utajené duchovní pospolitosti, kterou nazýval – jak ovšem zdůrazňoval pouze pomocným a samotnými členy neužívaným termínem – „Bílá lóže“, jejímž plnoprávným členem se stal během svého pobytu v Řecku, čemuž byl však zasvěcen již před svým narozením. V knize Cesta mých žáků Bô Yin Râ napsal:

„Ať si nikdo nemyslí, že nemohu vycítit, jak je to těžké pro člověka západního světa v této době – s hlavou naplněnou domnělým jistým věděním o příčinách všeho dění – aby ještě bral vážně od samého počátku to, co mu mám říci. (...) Vím tedy až příliš dobře, co evropské nebo americké vycvičené myšlení musí překonat za potíže, když chce skutečně pochopit, co je podáváno v naučných textech mých knih: podáváno mými slovy, ale ne mnou vymyšleno; nalezeno ve věčném Duchu, kde to bylo od počátku obydlení této planety lidmi přístupno všem, kteří se směli počítat k mému druhu“.

Ve svých knihách o sobě a svém poslání Bô Yin Râ dále sdělil, že získal přímý vhled do duchovních mystérií, oprávnění být jedním z duchovních učitelů a zároveň obdržel úkol prezentovat posvátné duchovní učení veřejně svým současníkům a budoucím generacím v souhrnné písemné formě. K výjimečnosti svého poslání tamtéž dále uvedl:

„Jde tu o oblasti zkušeností, které nejsou přístupné nikomu z mých bližních na západní straně zeměkoule a v jiných světadílech jen nemnohým, z nichž nikdo nemá za úkol podávat zprávy na veřejnost.“

          Až do roku 1939 po částech publikoval dílo, které sestává z 32 knih duchovního učení nazvaného podle poslední z nich Hortus conclusus [Uzavřená zahrada], dále z 11 doplňujících pojednání (z let 1923–1939) a z časopiseckých článků posmrtně souborně vydaných ve dvou knihách pod názvy Pozůstalost I. a II.  Jednotlivé knihy duchovního učení jsou koncipovány v čtenářsky přijatelném rozsahu (v češtině 32–124 stran) a pojednávají o původu pozemského člověka – z „říše Ducha“, o údělu člověka na zemi – v „říši hmoty“, o duchovních vztazích a zákonitostech a o správném jednání „člověka této země“ na cestě k sobě samému – tj. ke sjednocení se svoji duchovní podstatou (a spojení s „živým Bohem“). Několik knih z cyklu učení Hortus conclusus je napsáno ve verších a jedna je doplněna obrazy s duchovní tematikou z malířské dílny autora.

          Knihy Bô Yin Râ jsou z němčiny překládány do dalších jazyků – dosud do angličtiny, bulharštiny, češtiny, dánštiny, estonštiny, finštiny, francouzštiny, holandštiny, maďarštiny, polštiny, portugalštiny, ruštiny, řečtiny, slovenštiny, švédštiny, španělštiny a ukrajinštiny. Informace o duchovním učení jsou také dostupné v mnoha jazycích na webových stránkách (jejich adresář viz www.kober.com), z nichž nejdůležitější provozuje švýcarské nakladatelství Kober Verlag (www.kober-verlag.ch), které je dlouhodobě zaměřeno výhradně na šíření díla Bô Yin Râ, a kde jsou k dispozici také životopisné údaje tohoto autora včetně fotografií, informace o knihách jiných autorů vztahující se k jeho duchovní nauce a osobní vyznání jeho přátel a žáků.

         Bô Yin Râ opakovaně poukazoval na to, že není zakladatelem nového náboženství, ani žádné organizované náboženské, mystické či jakékoli jiné společnosti. Zdůrazňoval, že své učení koncipoval tak, aby mohlo být prospěšné každému pro jeho individuální duchovní rozvoj, pokud na něm chce a bude sám usilovně pracovat, nehledě na to, zda náleží k nějaké náboženské konfesi – knihy učení mohou přinést poznání jak lidem bez konfese, tak také obohatit duchovní život lidí organizovaných v náboženských obcích, aniž by se své příslušnosti a formy svého náboženství museli vzdát. Podmínkou je pouze odložení zbytečných předsudků a myšlenkových stereotypů při zachování běžného zdravého úsudku a pokorné niterné zbožnosti.

          Cílem učení je poučení a podpora adeptů duchovní cesty a poutníků na této cestě vedoucí k duchovní obrodě a duchovnímu dovršení člověka, což má podle Bô Yin Râ být jediným smyslem lidského pozemského života. Podle nauky lze cíle dosáhnout pouze intuitivním vyciťováním duchovní skutečnosti a vlastní identity v lidském nitru, pokornou připraveností přijmout vnitřní duchovní pomoc a správným myšlením, mluvením a jednáním v každodenním životě žáka – nikoli teoretickými rozumovými znalostmi a planými diskusemi; nikoli speciálním tělesným či dechovým cvičením nebo asketickými praktikami.    

          Oním duchovním dovršením je zde návrat člověka k jeho ztracenému duchovnímu „sebe-vědomí“, přičemž cesta k tomuto cíli je zároveň přípravou na návrat do původního domova člověka – říše Ducha – po smrti fyzického těla zde na zemi, jejímž důsledkem je podle Bô Yin Râ  nevyhnutelné přetržení „pavučinového vlákna“, na němž visí veškeré (pouze rozumové) poznání pozemského nezduchovnělého vědomí.

          Prostředky k dosažení nejvyššího cíle pozemského člověka – duchovního dovršení – popisuje Bô Yin Râ  ve svých knihách. Základními východisky jsou mu stálé zaměření vědomí a vůle na duchovní cestu, vytrvalé úsilí o zklidňování rozbouřené mysli a niterné vyciťování duchovní reality, a zároveň usilovná práce na vlastním zušlechťování tvořivým přístupem k životu a „bdělým činem“ v souladu s všeobecně platnými mravními zákony. V Knize o živém Bohu se vyjádřil o nutnosti žít aktivní a tvořivý život:

„Máš být neustále činný a na své cestě působit, kdekoliv se v tobě zjeví síla a nadání k činům a působení. (...) Nechť tvá láska najde v každé době činorodé působení tak, jako i Duch ve věčnosti sám sebe rozvíjí neustálým činem! (...) K svému Bohu můžeš dospět v sobě samém jen tenkrát, jsi-li připraven se spojit se svým Bohem činy, protože živý Bůh není bohem snílků a fantastů.“

Takovéto celkové „pracovní zaměření“ vědomí a vůle má být prodchnuto radostí z vlastního usilování a utvářením šťastného pozemského života podobného uměleckému dílu.

       V knize Cesta mých žáků vzkazuje Bô Yin Râ těm, kteří byli osloveni jeho učením:

„Jistě nemohu za své žáky uznat všechny, kteří se tak sami nazývají (...) Každý člověk je svým vlastním soudcem! (...) Nemohu žádného člověka na světě učinit mým, skutečně se mnou v Duchu Prasvětla spojeným žákem, kdo jím není sám sebou, svým myšlením, cítěním, chtěním, mluvením a jednáním! Zdali mne některý z mých žáků zná osobně, není pro něho vůbec důležité. Tělesný člověk, pomíjivý, plný nedostatků, trpící bolestí, jakým zde na zemi já jsem, není pro mne v tomto viditelnu ničím jiným, než čím je viditelná ručička hodin pro skrytý hodinový stroj. (...) Mým žákem je každý člověk, který se zahloubá do mnou podané nauky a považuje za svoji povinnost, pokud mu je to možné, zařídit od té chvíle svůj život podle důsledků, které každému logicky usuzujícímu z mé nauky vyplývají“. Tamtéž upozorňuje na rozmanité cesty, kterými se vzhledem k bohatství jeho učení mohou žáci ubírat a doporučuje, aby každý zvolil cestu pro něho nejpřirozenější: „Každý člověk si přináší na zem jiné vlohy a je od svého dětství určován lidmi a vztahy, zkušenostmi, svými i cizími představami, takže z toho všeho vyplývá také jakým způsobem musí cestou kráčet, aby dospěl do Ducha. (...) Kdo chce být mým žákem (...) ten udělá dobře, když rozličné způsoby, jak lze tuto cestu projít, svévolně nesmíchá, ale vyhledá co ho zvláště osloví, načež pak mnou ostatní uvedené možnosti může bezstarostně nechat ležet. Nepodávám zprávu o bytostném Duchu, abych vytvořil obtížnou nauku, kterou by mohli sledovat jen ti nejsilnější. (...) Každý si může zapamatovat znaky cesty, které ho nejsnadněji oslovují a nemusí se potom nechat plést znaky, které mohou lépe sledovat jiní hledající.“

          Bô Yin Râ zde dále své žáky nabádá  k trpělivosti a sebedůvěře:

„Kdo již jednou jako můj žák vkročil jemu odpovídajícím způsobem na cestu ku svému cíli, který mu ukazuji, pro toho nesmí existovat žádný spěch, naléhání a honění se za cílem! S pevnou důvěrou musí jít krok za krokem, vytrvale a obezřetně, stále svým vlastním způsobem, jak jej našel popsán mými slovy a který si pak zvolil (...) Projít cestu, která přivede hledajícího do Ducha je ,kráčení´ v zevním čase, ale ve vlastním duchovním prostoru! (...) Přísloví mluví pravdu, když říká: Pomoz si sám a Bůh ti pomůže! Zde se o božské pomoci nepochybuje, ale je uvedena podmínka, která musí být splněna, má-li být božská pomoc umožněna. Tak je i všechna takzvaná ,víra v Boha´ jen sebeklam, pokud není ospravedlněna skálopevnou vírou v sebe samého. Víra je však vůle a kdo ji nezná jako formu vůle, neví o víře nic. (...) Avšak bez víry, o níž zde mluvím, není žádnému na zemi narozenému možné dospět do Ducha a tato dynamická víra může být správným způsobem účinná, jen když člověk neochvějně důvěřuje sobě samému – důvěřuje v to, že je schopen svého duchovního vysokého cíle dosáhnout. (...) Při všech svých návodech a radách stavím toto přitakání u svého žáka do popředí, bez ohledu na všechny chyby a nedostatky, jichž si ovšem může být vědom.“

             Bô Yin Râ odmítl jakoukoli příbuznost či „zaškatulkování“ jeho učebních knih mezi dobovou tematicky podobnou literaturu a zvláště se velmi důrazně distancoval od okultismu a spiritismu, od tehdy známé Teosofické společnosti a její zakladatelky, odmítal dokonce i podle něho zprofanovaný pojem mystika a rovněž upozorňoval, že není členem ani zakladatelem žádné zednářské lóže. Své dílo prezentoval jako v dohledné době jediný veřejně prezentovaný přímý vhled do duchovních mystérií, ale zároveň poukazoval na to, že ze stejného zdroje jako jeho učení pochází nebo byly inspirovány duchovní spisy Lao-tse, velkých tibetských a indických náboženských učitelů, apoštola Pavla, autora Janova Evangelia, či některých představitelů tzv. křesťanské mystiky – mistra Eckharta, Jana Taulera, Tomáše Kempenského, autora spisu Theologia Deutsch, Angela Silesia a Jakoba Böhmeho.

          Křesťanství a jeho ústřední postavě Ježíšovi se Bô Yin Râ  věnoval podrobně v knihách Janova moudrost, Kniha lásky a Mysterium Golgaty. Odmítl církevní pojetí Ježíše jako bohočlověka, ale představoval ho jako jednoho z nemnoha duchovních učitelů pospolitosti „Bílé lóže“ v lidských dějinách, jejichž údělem bylo během pozemského působení veřejně vystoupit. A zvláště jako toho, kdo se stal pro všechny časy ústřední postavou dějin lidstva na zemi:

„To největší, co kdy mohl člověk této země dokázat, se tehdy na Golgotě naplnilo smrtí na kříži: osud pozemského člověka byl vysvobozen z kosmického uvěznění!“

          Pokud bychom chtěl Bô Yin Râ  přes jeho výhrady přece jen někam zařadit, bude to obtížné – ctí všechna velká náboženství, ale poukazuje na jejich téměř zasypané stezky k poznání; píše o přímé cestě k Bohu, ale k mystice se nehlásí; zcela odmítá „esoterické“ snahy o podmanění skrytých přírodních sil; rozumové filosofické a teologické spekulace označuje za naivní a zcestné – a tak nezbude než vystačit s prostým (a zároveň vznešeným) označením:  duchovní učitel. Ve svých  dílech přináší mravní poučení, praktické pokyny i ohromující informace a radostné poselství, ale odmítá utvoření nové „obce věřících“ kolem své osoby nebo své nauky, která  není určena pro obec, ale pro odhodlané jednotlivce.

          Tak jako je podle Bô Yin Râ možné získat duchovní zkušenost jen tím, že ji člověk prožije ve svém nitru, ve svém duchovním srdci, tak je podle jeho sdělení také možné ověřit pravdivost jeho nauky pouze tím, že bude individuálně vyzkoušena v životě hledajících jednotlivců.

+++

Po smrti Bô Yin Râ napsal jeho přítel, historik umění Rudolph Schott, obsáhlou životopisnou knihu Bô Yin Râ : Leben und Werk [Život a dílo], která vyšla poprvé v roce 1954. V nakladatelství Kober byly rovněž vydány ještě další kniha Rudolpha Schotta: Der Maler Bô Yin Râ  [Malíř Bô Yin Râ] a kniha Bô Yin Râ : Griechenlandskizzen [Řecké skici] zabývající se malířskou tvorbou Bô Yin Râ , kterou on sám představil již ve svých knihách Světy a Z mé malířské dílny. Do češtiny však byl přeložen pouze stručnější životopis Putování světy (Onyx 1994), publikovaný čtyřicet let po vydání Schottovy biografie fyzikem Otto G. Lienertem. Tento muž vědy konce dvacátého století v něm napsal:

„Po téměř 200 letech evropského osvícenství, které propagovalo pozemské myšlení orientované na ,čistou vědu´, začali přírodovědci a psychologové velkého formátu poznávat, že viditelný pozemský svět není tak lehko rozumově pochopitelný, jak si to představovali naivní víra a pokrok. (...) Stále více se ukazuje, že svět, který nás obklopuje, nelze plně pochopit jen čistě rozumem – intelektuálně. Je vůbec možné najít věrohodné napojení mezi vědeckými poznatky a náboženstvím, od většiny dnešních lidí považovaným za nerozumné nebo dokonce odporující zdravému rozumu?! Dá se opravdu najít v téměř nepřehledném proudu esoterických spisů dílo, které by vyhovělo nejen intelektu školenému jen na přírodní vědy, nýbrž také niternému cítění? Kdo se skutečně s opravdovou vážností ponoří do knih a obrazů Bô Yin Râ , může tuto otázku zodpovědět s poctivým a čestným ,ano´. (...) Kdo vynaloží námahu číst knihy Bô Yin Râ  soustředěně a bez předsudků, začne – napřed téměř nevědomky – pohlížet na pozemské věci současně i z nadhledu. Krok za krokem bude čtenář, sám na sobě pracující, pozdvižen vzhůru, až se v něm objeví jeho osobité postavení v Duchu jistotou pocitů a niterným jasem“.

-jan-