Bezbožnost

Obsah

  1. Otázka domnělé pravdy a skutečnost
  2. Živá událost a blokovaná myšlenková pole
  3. Oslabení schopnosti vyciťování 
  4. Bezbožnost v důsledku „strachu z Boha“
  5. Co je pravda?
  6. Mé duchovní učení a další spisy
     

Mé duchovní učení a další spisy

Jak já to cítím, toto celé duchovní učení, titulem poslední knihy Hortus conclusus označené, je podobné před pouhou zvědavostí uzavřené zahradě, která se otvírá jen těm hledajícím, kteří se prokázali být oprávněni, tak pokládám spis

Kniha královského umění

za „svatý háj“, který se rovněž po projití uzavřené brány hledajícímu otevře, aby mu odevzdal duševní ladění, ve kterém vše, s čím se pak potká, musí prožít, má-li si to jeho duše přivlastnit. Je dobré odevzdat se pokojně nejprve jen duševním vibracím této knihy a ne příliš spěchat naučit se rozumět její symbolice. Ta se v pravý čas sama oprávněnému hledajícímu odhalí.

Pak následuje – i podle časového pořadí – trilogie

Kniha o živém Bohu

Kniha o onom světě

Kniha o člověku,

jejichž duševní přijetí tomu, kdo není spoután předsudky, nezpůsobí žádné obtíže, ale přijetí těchto knih je nutné, když se hledající v budoucnu chce na všech cestách té „zahrady“ umět vyznat.

Kniha o štěstí

ukazuje čtenáři, že se od něho opravdu neočekává, aby se vzdal svého pozemsky prožívaného štěstí, nýbrž že je dokonce povinen dosáhnout jemu dostupné štěstí.

V další knize

Cesta k Bohu

je tato duchovní cesta ve svém průběhu přes všechny překážky co nejzřetelněji vymezena a popsána, zatímco

Kniha lásky

ukazuje, o jakou vysokou věčnou sílu, plnou tajemství, se jedná, když je řeč jak o duchovní, tak konečně i o pozemské lásce.

Kniha útěchy

Je napsána pro ty, kteří potřebují útěchu, ale skutečnou útěchu ještě nenašli a každému útěšnému slovu se s nedůvěrou stavějí na odpor.

Kniha rozmluv

dává čtenáři možnost účastnit se mnohého, co bylo pro mne v mém duchovně vedeném životě významné a zprostředkuje zároveň hluboké pohledy do oblasti věčnosti.

Ve formě rozprávění uvádí pak kniha

Tajemství

hledajícího až k poznatkům, které mu dávají přehled o nejzazších stezkách božského života v pozemském a které se tak učí pochopit jako nezbytnosti pro svůj život.

Janova moudrost

se jmenuje kniha, ve které ukazuji, co mi je známo o skutečném životě a smrti Ježíše a co je duchovně nepochybné.

Ukazatel cesty

je kniha učení, která obsahuje četná pojednání z oblasti častých dotazů, jakož i malou sbírku poučných básní, které by neměly být zapomenuty.

To, co musím říci o společenských životních vazbách svých spoluobčanů zde na zemi ze svého ve věčnosti spočívajícího duchovního hlediska, je uvedeno v knize, kterou jsem nazval

Strašidlo svobody.

Jiná kniha, která nese název

Cesta mých žáků

přináší to nejdůležitější, co se týká každého hledajícího, který se považuje za mého žáka.

V knize

Mysterium Golgaty

se jedná o různých věcech, které si chce v duchovnu hledající ujasnit, nemá-li se dostat na scestí. Název má tato kniha podle první kapitoly. Také na každý další oddíl se vztahuje mysterium Golgaty a na toho, který tam byl obětován.

Kniha

Magie kultu a mýtus

je napsána, aby nezaujatý hledající uzřel pravý význam hodnot, které, jak vymezuje název, jsou zde ukázány.

Smysl života

je předmětem úvah knihy, která vysvětluje otázky, které si kladou mnozí pesimističtí lidé, kterým se zdá, že stanovení smyslu pozemského života je neřešitelný problém.

Více světla

Je sbírka pojednání, která se zabývají různými formami hledání duchovního světla, které si vytvořil pozemský člověk od nejstarších dob, kdy se objevil na zemi.

V knize

Vysoký cíl

se jedná o mnoha otázkách, které musí být vyřešeny, má-li být dosažitelný ten nejvyšší ze všech cílů.

Vzkříšení

je opět podle první kapitoly pojmenovaná kniha, která v dalších kapitolách přináší témata důležitá pro každého hledajícího, který se chce dostat z omylu a z plesniviny k duchovnímu vzkříšení.

Zcela výjimečná v mém duchovním učení je kniha

Světy Ducha

opatřená dvaceti barevnými tisky podle mých duchovních obrazů, která vede hledajícího do říše struktury věčného Ducha, který by nebyl duši pochopitelný bez obrazného spodobnění – ano, utváření v barvě a čáře to kategoricky vyžaduje, aby uvnitř pozemsky podmíněného světa představ člověka osvobodilo z ukutých okovů, ve kterých jsou jeho představy věčnosti svázány.

Název

Žalmy

jsem dal řadě podob prožívání, které ukazují duchovně hledajícím v citovém pohnutí cestu od pouhého tušení k opravdovému nalezení ve věčnosti hledaného.

Že jsem musel velkému pozemskému problému, kterým je

Manželství

věnovat zvláštní knihu, nepotřebuje žádné další zdůvodnění a žádný čtenář této knihy nemine bez zájmu pojednání, které kniha nabízí.

Stejně tak se samozřejmě nabízelo, aby

Modlitba

byla vybrána za téma zvláštní knihy a formulace modliteb pak vyžadovaly, abych je zpřístupnil v malém kapesním vydání odděleně pod názvem

Tak se máte modlit.

(V nakladatelství ONYX vyšly tyto dvě knížky jako jeden svazek).

Abych ukázal, jak významný je pro veškeré vnější sebeutváření a pro vytváření formy vztah ke struktuře věčného Ducha, napsal jsem malé dílo

Duch a forma.

Kniha

Jiskry

a k tomu příslušná

Praxe mantry

(Jiskry a Praxe mantry vyšly v jediném svazku Mantra)

vznikly, aby hledajícímu daly k ruce řadu slovních útvarů, které svým působením na každou jim otevřenou duši stále znovu ukazují, že duchovní síla určitých spojení hlásek, které odhalila staroindická moudrost, není omezena jen na sanskrt.

Slova života,

tak jsem musel z vnitřní nutnosti nazvat malou knížku, která je v mém duchovním učení mimořádná – v jiném smyslu, než Světy Ducha. Jsou to opravdu slova Boha jakožto věčného života, určená duši, která konečně v blaženém zasvěcení odpovídá.

Pak následují tři svazky naučných básní, většinou ve volném rytmu

O všedním dnu

Věčná skutečnost a

Život ve Světle,

které přinášejí mnohé, co by v próze vyplnilo objemné knihy.

To, že jsem po desetiletí dostával bezpočetné dopisy a na které jsem většinou odpovídal, pokud to bylo fyzicky možné, bylo v průběhu času podnětem – když jsem byl nucen veškerou korespondenci se čtenáři skončit – poskytnout přehled takové dřívější výměny dopisů v knize

Dopisy jednomu a mnohým,

ke které jsem přidal také mnohé vysvětlující verše, kde se to k celku hodilo.

Nakonec jsem ale napsal závěrečný svazek duchovního učení

Hortus conclusus (Uzavřená zahrada)

jehož název může platit zároveň pro celou nauku. Obsah knihy dává odpovědi na mnohé otázky, na které nebyla příležitost v předcházejících knihách mého učení odpovědět.

Mé učení bylo touto poslední knihou ukončeno. Ale zároveň se mé učení stalo objektem posuzování, a tak se vyskytla možnost vydat k němu pokyny, spisy, které samy pro existenci uzavřeného učení mohly být předpokladem.

Jelikož jsem se po celý svůj život prakticky věnoval pracovně výtvarnému umění, už před mnoha lety jsem napsal mimo jednotlivé spisy svého duchovního učení v knize

Říše umění

mnohé, co v oblasti výtvarného umění stálo za vysvětlení. Není snad ani nutné zdůrazňovat, že jsem tam na mnoha místech hovořil ze svého čistě duchovního hlediska.

Je pochopitelné, že jsem podal jednou také všeobecný výklad o svém životě malíře, kde navíc byly mé barevné reprodukce vydaných duchovních obrazů a u F. Hanfstaengla v Mnichově v nástěnné velikosti vydaný obraz, chápaný jako portrét Ježíše. A tak vznikl též mimo spisy mého učení svazek

Z mé malířské dílny,

který  se zabývá obšírně tvorbou duchovních obrazů a portrétem Ježíše, jehož vznik byl umožněn pouze mými individuálně mně danými předpoklady.

Bez mého přičinění, přání nebo vůle jsem se seznámil v průběhu svého života také se všeličím z okultních záležitostí, takže jsem se rozhodl konečně dát odpověď mnohým tázajícím, čímž opět mimo mé učení vznikl spis

Okultní hádanky.

Naproti tomu vděčí malý obranný spis

Ve vlastní věci,

který jsem z dobrých důvodů opatřil svým foto portrétem, té okolnosti vzniku, že se dostávaly do oběhu stále více nepřípustné řeči z neodpovědné a sotva pochopitelné strany.

Je přirozené, že uvádím k této jmenované řadě knih ještě nové spisy, jejichž předpokladem je existence mého učení. Tak se objevil

Kodicil k mému duchovnímu učení,

jehož kuriózní název – který je mi v jiné souvislosti důvěrně známý z dětství – má obsah, jež obzvláště úzce souvisí s učením – jako dodatek závěti souvisí s předpokládanou závětí.

Brzy na to následoval svazek

Marginálie,

což je řada ve volném rytmu vyjádřených okrajových poznámek k mnohým událostem. Předmluva a doslov v próze tvoří vysvětlující rámec.

Že jsem v přítomné době byl donucen ještě zveřejnit spis

Bezbožnost,

Nepotřebuje žádné zvláštní opodstatnění, jakmile se s obsahem tohoto spisu čtenář obeznámí.

 

                                                  Bô Yin Râ

 J. Schneiderfranken

Březen 1939